Fotoaparát, úplně na začátku to nebylo nic jiného než legendární Flexareta, mě provází už od dětství.

Po pravdě řečeno nejsem fotoraf vystudovaný na žádné umělecké škole zaměřené na fotografii. Fotografii se ale věnuji již více než 50 let a za tu dobu, dá se říci, jsem ušel celkem dlouhou cestu od běžného rodinného focení a focení různých akcí s přáteli až do současné doby, kdy je řada mých prací oceňována nejen okruhem bližšího, ale i širšího okolí.

Profesně jsem ale nakonec vydal jinou cestou – jako systémový inženýr jsem si osvojil preciznost, trpělivost a smysl pro detail. Fotoaparát jsem ale nikdy úplně neodložil a vracel jsem se k němu především ve chvílích strávených s rodinou. Chtěl jsem zachytit obyčejné, ale jedinečné momenty každodenního života – chvíle, které mají skutečnou hodnotu. S každou další fotografíí se z původního zájmu stávala vášeň, která mě neopustila ani v mnohem zralejším věku, kdy jsem práci v původní profesi již hodně omezil a začal se fotografii věnovat mnohem více.

Dnes se fotografii věnuji naplno. Mým cílem je propojit technickou přesnost s citem pro atmosféru a zachycení emocí. Nejde mi jen o hezký snímek, ale o zachycení vašeho příběhu – autentického okamžiku s vámi jako osobností v hlavní roli, ke kterému se budete vracet i po letech.